Fotogalerie

Do Tater jsme přijeli ve čtvrtek kolem 22h večerní...

...a ihned jsme zahájili předstartovní přežírání...

...a strečink - oboje se nesmí podcenit :-)

To mám jako fakt ujet celých 233km??? Nešlo by to střinout někudy napříč Tatrama?

Martin jako ranní ptáče nás přišel zkontrolovat a pozvat na rozjetí, což na nás bylo ale příliš brzy.

A tak jsme zvolili výjezd do Starého Smokovce autem, aby se Honza, který nám měl dělat doprovod, seznámil s autem a abychom si zrovna vyzkoušeli předání bidonů za jízdy.

Jeli jsme po Tatranské magistrále...

...směrem na Štrbské pleso...

...kde jsme výjezd zakončili interválkem na rozjetí.

Co to ten Jura dělá??? Proč se válí po zemi?

...protože byl v zatáčce štěrk :-( Po ošetření jsme sezdali, že kolu se nic zase tak vážného nestalo...

...a já byl odraný sice dost plošně, ale nic zlomeného a do hloubky to taky nebylo...

...tak šup zpátky na kolo a pokud mám zítra závodit, musím teď jet a ne se vézt autem jako lazar!

Přes obec Lučivnou...

...jsme po hlavní silnici a známou obec Svit dojeli až do Popradu.

Odpoledne jsme strávili nákupy...

...přípravou kola...

...a pravidelným přežíráním :-)

Večer jsem si pak hrál na švadlenku, abych měl zítra v čem závodit :-)

Večer přijel ještě Pavel Kuda (alias Indoš) a tak jsme ráno již probírali všechny možné alternativy vývoje závodu.

Pak již zbývalo jen dát všechny věci do doprovodného auta...

...provést poslední kontroly...

...zamyslet se, proč to vlastně všechno děláme...

...a vyrazit na start závodu.

Tak o tenhle pohár budeme bojovat (no my asi úplně ne, ale pojedeme s těmi, co ano :-)).

Martin byl na závod perfektně připraven a bylo to na něm vidět...

...stejně jako zcela opačná situace u Jury :-)

Prvním stoupáním, které vlastně začíná už hned po startu, je Štrbské pleso. Kdybychom měli čas, mohli bychom se kochat i takovými krásnými pohledy na rozkvetlé horské louky...

...to nám však čelo závodu nedopřálo a po Štrbském plese byl peloton značně natažený.

Nám se s Martinem podařilo udržet v těsném závěsu v menší skupince a tak jsme si čelo prakticky hned docvakli.

V doprovodném autě...

...měl náš fotograf-řidič Honza (alias Jankie) všechno připraveno a musím říct, že práci, kterou pro nás odvedl při závodě se dá nazvat skoro profesionální za situace, která zejména v Polsku mezi doprovodnými auty panovala.

Stoupání na Kvačianské sedlo, které vlastně sedlem není a bývá nazýváno též Huty dle obce na úbočí kopce, nadělilo definitivně startovní pole.

Martin se držel čela pelotonu a na Huty také vyjel před námi.

Já se Smolíčkem jsme však byli v těsném závěsu a nahoře provedli kromě pózy pro fotografa i předání bidonů.

Po sjezdu jsme vytvořili poměrně početnou skupinu včetně polských profíků stáje Mróz, kteří jeli na svého sponzora.

Kolem nás bylo dost lidí a tak bylo dílem času, kdy se skupiny sjedou a spojí v jeden poměrně velký balík.

Čímž jsme se zase setkali i my všichni - Jura, Martin i Smolíček. To bylo pro další občerstvování a Honzovu situaci to nejlepší možné.

Několik dalších brdků skupinou moc nezahýbalo, ale začalo se odpadat.

Ovšem ne tak, jako v následném dlouhém mírném stoupání, kde profíci rozjeli vražedné tempo a byl problém si sjet i dozadu pro pití, aby člověk neodpadnul. Nám se to podařilo, ale jiní to řešili nájezdem doprovodu do čela balíku a vytvářeli tak nebezpečné situace.

Po Zakopaném přišlo stoupání na Poroniec, kopec nad Lysou Polanou, kde je přechod zpět do SK, a nabízelo krásné výhledy na Tatry...

...které ovšem musel člověk mít čas a chuť sledovat. Tu měl asi jenom Jura :-) v té chvíli.

Kdo je tady profík, bylo zřejmé na první pohled...

Sjezd kolem obce Ždiar...

...nedal cyklistům rozhodně tak zabrat...

...jako stoupání z Tatranské Kotliny směrem na Tatranskou Lomnici.

Již zredukovaná skupina, která ale držela tempo dojela další početnější skupinu...

...avšak stále držela docela vysoké tempo a roztrhla se zase nejprve na dvě části, když na čele začali pracovat mezi jinými i Martin s Jurou...

...což bylo bohužel špatné pro Smolíčka (to že odpadá jsme ale nevěděli v danou chvíli). Ten si však nakonec grupu docvakl a dojel s námi až do Popradu...

...kde jsme po hodně rychlém průjezdu městem dorazili všichni...

...v čase 6:40.

Smolíček si podle mého názoru zaslouží obdiv, jak dobře si vedl nejel v průběhu závodu, ale také na jeho konci, kdy to nevzdal a myslím, že bude velkým příslibem do budoucna.

Jura podal svůj standardní výkon, který ale byl zřejmě i tak ovlivněn zraněním. O moc lepší by to ale asi stejně nebylo, takže žádné výmluvy! :-)

No a Martin? Ten byl zcela v pohodě - snad měl i na víc - ale to nikdy člověk neví, jestli by nevykysnul a nebyl na tom pak podstatně hůře.

Na pohár se nakonec nevejdeme, ale jak trefně poznamenal Jankie, příští rok tu bude třeba stát "2010 - Smolíček CZ", kdo ví... :-)

Po závodě jsme všichni relaxovali...

...probírali zážitky ze všech možných i nemožných stran...

...ale hlavně opět žrali :-)

V neděli po vyjížďce na Popradské pleso nezbývalo než sbalit věci do auta a uhánět směrem domů. Za rok se sem ale určitě vrátíme!