Naši partneři

  Mlýnky, jabka a růžovost (autor: Michal, Jura)

Uplynulý víkend 24. a 25. října dvojice terénuchtivých členů týmu Jura a Michal společně se zkušenou bajkerkou Alčou (MTB Team Růžená) strávili na minisoustředění v Jurově chatě u nádrže Mlýnky poblíž Strážnice v okouzlující oblasti Bílých Karpat. Náplní bylo hlavně požírání jablek, trhání jablek, požírání jablek, trochu běhaní za raního kuropění, bajkování a cyklokrosování po karpatských loukách a v mazlavém cosi co připomínalo stolici malého dítěte a také požírání jablek. Celé soustředění bylo poznamenáno marnou snahou přítomných členů týmu o dorozumnění se vzácnou hostkou Alčou, které vycházel z úst nesrozumitelný dialekt z oblasti Třešťska a Telčska zvaný hodiťština. Více podrobností v následující fotoreportáži, včetně základního kurzu hodiťštiny.

V sobotu dopoledne jsme po náloži vtipných jablek vyrazili do Skalice na vtipné městské MTB Kritérium. Alča na zbrusu novém vtipném Superioru, se kterým se musela nejdříve vtipně sžít, protože na něm nalezla spoustu nových vtipných čurypíčků (= drobné věci, součástky, v tomto případě páčky).	Po lehce bahnitém mikrošvížečku (= extrémně krátká jízda na kole), jsme vtipně dojeli na vtipné náměstí vtipné Skalice (jak jste již asi pochopili slovo „vtipný“ nahrazuje v hodiťštině téměř všechna přídavná jména).	Kde se jelo vtipné (tentokrát se nejedná o hodiťštinu) MTB kritérium, které kromě MTB kol účastníků, ničím jiným MTB nebylo.
Sice na Slovensku, ale naprostá většina účastníků závodu Elite z Čech...	...a jediný nebeznohý slovenský závodník Milan Barenyi vypustil přibližně v půlce duši (případně bezduši), už za dozoru dalšího člena KC Brno (vlevo), který dorazil do Skalice na silničce – Ondra "Vražedný Dech" Stupka.	Nás potěšilo, že všem bajkerům to natřel cyklokrosař a jihomoravan Zdeněk Mlynář. Po kriťáku jsme brouzdali několik tvrdých hodin po lesích v okolí Mlýnků. Pro extrémní náročnost podmínek se fotografický materiál nedochoval.
Večer jsme nabrali síly z těstovin, které pro potěšení Alči neobsahovaly žádné čubkaté maso (= nelibové maso) a samozřejmě jablek a v neděli se na nás usmíval nejen krásný den.	A opět jsme vyrazili do kopců Bílých Karpat...	Kde jsme tentokrát byli odměněni nádhernými výhledy.
Tato scenérie neodolatelně vybízela k naprostému splynutí s matičkou přírodou.	Tomu dala ráznou přítrž Alča, posilněna čarodějným nápojem...	...v nás vybudila veškerou mužnou sílu.
Toto foto...	... a také toto foto, vznikly na speciální přání Alči.	Úchvatné bajkové zážitky způsobovaly stav růžovosti (=všechny příjemné stavy těla i duše)...
...přítomných účastníků.	Pak jsme již nejdříve po silnici...	...následně po cestě...
...a po louce...	...vystoupali na nejvýšší bod trasy Žalostinnou ve výšce 620 m.n.m.	Dále následovala již příjemná cesta...
...převážně z kopce...	...s krásnými přírodními scenériemi.	O jejichž významu nám vše povykládal Jura.
Jízda příjemně ubíhala...	...a svižně jsme dorazili k rozhledně na Travičné.	Pro mřížovanou konstrukci...
...byl výstup na rozhlednu pouze pro otrlé.	Z té výšky se opotil i objektiv fotoaparátu, takže výhled poněkud v mlze.	Tak toto tam mělo být.
Místy se v lesích našly i bahnité úseky, na kterých jsme dolaďovali techniku jízdy. Prostě soustředění přineslo spoustu nových zážitků a jablek a určitě se sem ještě vrátíme.