Naši partneři

  Michalovo žezlo aneb VC Žamberka

O právě uplynulém víkendu se náš tým účastnil tradičního etapového závodu Moravského Poháru – VC Žamberka. Tento etapový závod se skládá ze tří různých cyklistických disciplín, které mají prověřit všechny stránky cyklistické výkonnosti – časovka, kritérium a hromadný závod v horském terénu Orlických hor. Náš tým se vypravil na tento etapák v 7 lidech ve složení Pavel, Michal, Jara, Jura, Pavlis, Ondra a Robert. Na poslední chvíli odřekl jeden z favoritů celkového pořadí – Pohy – který bohužel onemocněl. Pojďme se ale podívat, jak se náš tým popral s jednotlivými etapami.

1. etapa – časovka
V této disciplíně se tradičně daří Jarovi, což potvrdil i tentokráte. Těsně na paty mu šlapal Pavel, který však mohl zajet lepší výsledek, kdyby si přehodil na větší převodník a nejel na „na malou“ :-). Oproti loňskému roku je vidět v našem týmu velký pokrok ve vybavení. Nejenže většina aktivně závodícího týmu má nové kvalitní rámy Cinelli, ale závodníci pořizují také speciální časovkářské vybavení – hned polovina našeho týmu jela na časovkářských speciálech. Profil časovky nenahrával příliš použití diskových kol. Nejideálnější vybavení měl v tomhle ohledu Jara (vysoká kola Mavic Cosmic Carbone SLR) a také potvrdil roli favorita v našem týmu, když zajel nejlepší čas 17:20 a za absolutním vítezem zaostal pouze o minutu.



2. etapa – kritérium
Tato specifická disciplína je velmi náročná na dynamiku jízdy. Okruh v Žamberku, na které se kritérium jelo, byl v tomhle ohledu velmi spravedlivý a nabízel vše – od mírného klesání, absolutní rovinu, mírné stoupání, technické pasáže i prudké stoupání. Na kritérium se kromě Pavla zaměřil především Jura, který neměl díky svému (ne)vybavení na časovce žádnou šanci. Zatímco v kategorii C se Jara dokázal udržet v kontaktu s nejlepšími v celkovém pořadí, v kategorii B dokázal Pavel spurtovat o bednu a podle toho, co jsme viděli, tak by na ní měl i stát, ale rozhodčí mu přisoudili 4. místo místo 3., což musíme respektovat. Značnou dávku odvahy a sebevědomí měl asi Jura, když se v posledním kole v půli okruhu po velmi technické zatáčce dokázal odpoutat od balíku, nastoupit a pokusil se o sólový únik. Ten se ale po několika stovkách metrů ujetých v totálním tempu začal jevit jako ne zcela nereálný. Balík naštěstí nedokázal zorganizovat stíhání dostatečně rychle a to umožnilo Jurovi vyhrát sobotní kritérium a postarat se tak o úspěch týmu, který by byl vidět.



3. etapa – horský závod
Po velmi náročném sobotním programu jsme se museli ještě soustředit na nedělní horskou etapu, kde měl největší ambice Pavel, průběžně na 6. pozici. Bylo domluveno, že pokud se někomu z nás nebude dařit, zkusíme mu pomoci zaútočit na bednu. To se nakonec skutečně podařilo, když Jura dostal na Luisině údolí krizi a odpadnul od kat. A a vzpamatoval se až v půli Šerlichu. Po sjezdu z Šerlichu se dostal do vedoucí skupiny kategorie B, kde však chyběl Pavel. Následné křeče ho však donutily tuto skupinu opustit. Vzápětí ho dojel Pavel a pomohl mu setrvalým tempem se z nich dostat. Poté započala spolupráce ve snaze udržet Pavlův náskok před ostatními a případně dojet uprchlíky. Podařilo se bohužel pouze to první, ale i tak si myslím, že Pavlovo konečné 5. místo s nepříliš velkou ztrátou na prvního v celkovém pořadí je výborný výsledek v tak těžkém etapáku, jakým Žamberk bezpochyby je. V tomhle momentě bych rád vyzvednul také výkon Pavlise, který se po nemastném a neslaném sobotním projevu, dokázal na tuto etapu koncentrovat a dojel pouze několik minut za Pavlem v kategorii B, ve stejném čase, jako Jura v kategorii A. Jara podal i zde svůj standardně dobrý výkon a udržel se v popředí celkové klasifikace, i když na bednu to bohužel rozhodně nestačilo. Martýrium na samotku si zde vytrpěl Ondra, který v kategorii O nestačil také na Luisině údolí těm nejlepším a zbytek závodu si dojel osamocen, přesto ve slušném čase.



Co říci na závěr?
Náš tým je založen na kamárdství a vzájemné pomoci a podpoře členů nejen v závodech, ale především i mimo ně – v normálním životě. Etapové závody mají svoje kouzlo právě v tom, že je tým po delší dobu pohromadě a tak se tento duch nutně přenáší do celkové atmosféry, která byla doposud na kždém etapáku výborná a nezapomenutelná. Každý bude jistě rád vzpomínat na Ondrovy hlášky, Jarovu komiku, Pavlovo motivování, Michalovo fandění či Pavlisovo dobrácké reptání. Ani tentokráte tomu nebude jinak. Žezlo úspěchu v podobě Michalova loňského vítězství v kritériu úspěšně přebral Jura, dokonce stejnou taktikou – sólovým nástupem a únikem, i když trochu delším, než v Michalově případě. Jo, kluci, bylo to fajn a doufám, že v přístím roce se tam uvidíme zase ještě v hojnějším počtu…