Naši partneři

  Směr? Na vrchol!

Víkend 25.-26.7.2009 nabízel možnost spojit dva závody a udělat si tak etapový víkend v Jeseníkách. V sobotu se jela VC Energotisu v rámci Moravského Poháru. Jedná se o hromadnou časovku na Dlouhé Stráně k horní nádrži přečerpávací vodní elektrárny. Na tento víkend jsme se vypravili s týmem v poměrně početném zastoupení a atmosféru správně okořenily naše drahé polovičky. Sobotního závodu se tedy zúčastnil Jura, Pavel, Smolíček, Pohy, Pavlis a Michal. Zatímco s Pavlem jela jeho žena Helča, Pohyho dovezla jeho přítelkyně Petra.

Nejednalo se sice o nějaký super dlouhý závod, ale posuďte sami, že i tak bylo kde závodit a tento kopec má již opravdu alpské parametry.



Jediné relativně rovné místo je při objezdu dolní nádrže v 800 m.n.m. Pro mě osobně byl závod docela trápením. Nějak jsem si na něj nedokázal odpočinout a správně se připravit. Necítil jsem se dobře, nohy neposlouchaly, ani tepy nelezly nahoru – určitě jsem zde nepodal ani zdaleka svůj nejlepší výkon. Od skupiny jsem odpadnul také poměrně brzy – už při prvním prdukém stoupání pod dolní nádrží. Jedinou útěchou mi může být, že i tak jsem se zlepšil o více než minutu oproti loňskému výsledku a pořád si nechal dostatečný prostor na zlepšení v dalších letech .

V sobotu bylo také velmi nevyzpytatelné počasí a už když jsme přijížděli do Šumperka, hory nás vůbec nevítaly pěkně. Na závod samotný se ale udělalo celkem hezky a místy i sluníčko vykouklo. Po dojezdu závodu se ale opět spustil vydatný lijavec, který nás nenechal ani vydechnout a trochu se projet a vyplavit nahromaděný laktát z nohou. Výborně se tento závod ale vyvedl Michalovi, který v nabité konkurenci kategorie B obsadil vynikající 8. místo a samozřejmě Pohymu, které to celé, jak jiinak, opět vyhrál . Pavel s Pavlisem podali oba solidní výkony – asi přiměřeně tomu, co očekávali. Jediný Smolíček závod nejel a pořídil nám alespoň pár fotek, abychom měli co dát k článku, než mu došla baterka . Po společném krátkém zakousnutí v restauraci hotelu Dlouhé Stráně po závodě jsme sedli do aut a přes Červenohorské sedlo a Videlský Kříž zamířili do Vrbna pod Pradědem, kde nás čekalo další, druhé, mnohem zajímavější, dějství tohoto víkendu, ale o tom až v příští reportáži…